Blíží se 24.duben a to znamená, ze můj děda Jirka má podle kalendáře svátek. Ale to není všechno děda Jirka má 24. dubna i narozeniny. Je to tak trochu smůla, protože tím se dvě možné oslavy scvrknou do jedné jediné. Au.
To však jde dohnat pořádnou oslavou. A proto jsme den předem hned ráno naložili auto dobrotami co upekla mamka a hurá za dědou. Cestou jsme ještě naložili tetu Zuzku také se samými dobrotami. Sotva jsme projeli Prahou, za chvíli jsme už viděli zasněžené vrcholky Krkonoš.
Překvapení se moc nezdačilo, protože nás někdo bonznul a tak děda nás už očekával. Ale stejně měl radost. Já také, konečně mohu ochutnávat také dobroty. Musím opatrně, aby mě nebolelo bříško.
Přišla také teta Ivana a všichni pořád jen povídali. To nebylo pro mne a tak jsem poslouchal písničky a četl si knížky. Miluška upekla pro dědu dort, ale nakonec jsem nedostal ani kousek. To nevadí dneska mi stejně bříško moc nebere a tak jen váhám mezi kremrolemi, věnečky, rohlíčky nebo roládou. S tím dortem to dopadlo tak, že s ním Milka počkala, až odjedeme. Tak jsem v tom nebyl sám. Alespoň jsem jej viděl:
Ráno proběhlo v pohodě, všichni zase povídali a ochutnávali. Pak mě přemluvili na procházku – projížďku po Pecce.
Už jsem se těšil na oběd. Po obědě jsem ještě viděl tetu Janu. Přišla i s jezevčicí a já pejsky vůbec nemusím. Naštěstí mne nezlobila a tak zase povídání a pak hurá domů. Večer jsem byl rád, když mne mamka vysprchovala a já mohl do své postýlky snít své sny. Myslím si, že děda byl rád, že nás zase viděl.